Z historie školy v Jehnědí

Nabízíme vám pohled do historie naší školy a poté perličky z našich kronik. Také vám doporučujeme snímky našich tříd od roku 1977, ty najdete ve Fotogalerii.

Historie

kresba skola.jpg, 58kBŠkolnímu vyučování v Jehnědí předcházelo vzdělávání dětí i dospělých prostřednictvím duchovních svatojiřské farnosti i působením duchovních evangelické církve, která měla svá centra ve Džbánově a ve Sloupnici. Školní vzdělávání má své počátky ve Svatém Jiří, kam byly tehdy tzv. přiškoleny obce Loučky, Sitiny, Jehnědí, Oucmanice, Voděrady, Hrádek a později i Džbánov.

Počátek samostatné školy v Jehnědí je datován rokem 1875. Na základě žádosti z Obecní rady Jehnědí dne 18.1.1875 Zemská školní rada v Praze svým rozhodnutím číslo 20832 povolila, aby v obci Jehnědí a v obci Voděrady byly zřízeny nové jednotřídní samostatné obecní školy. V Jehnědí pak pro obce Jehnědí a Hrádek. Vlastní doložení počátku školy v Jehnědí z roku 1875 až 1877 je velmi strohé. Je to dáno tím, že zatímco škola ve Svatém Jiří organizačně spadá pod C.K. školní radu ve Vysokém Mýtě, obec Jehnědí s nově vznikající školou spadala pod C.K. školní radu v Litomyšli. Dne 13.3.1876 obdrželo vedení školy ve Vysokém Mýtě sdělení, že škola pro obce Jehnědí a Hrádek doposud svých místností neprokázala a nemůže ani roku 1876 povolena býti, ani nelze náklad na školu do rozpočtu povolit. Děti z obcí Jehnědí a Hrádek tedy do Svatého Jiří školou jsou přikázány. Ukládá se bdět nad návštěvou dětí z Jehnědí a Hrádku, nedostatky v přispívání na vydržování školy ve Svatém Jiří potrestat.

Vlastní vyučování v Jehnědí je ale doloženo zprávou z 3.2.1876, v níž se konstatuje, že v Jehnědí začalo vyučování v pronajaté místnosti č.p. 62 Šmejdířova statku. Obec Jehnědí v té době měla 81 domů a 531 obyvatel, obec Hrádek v té době měla 28 domů a 197 obyvatel. Počáteční stav žáků v jehnědské škole byl 36 dětí a prvním učitelem byl pan Josef Havel. Již v roce 1877 se začalo učit ve dvou třídách. Jedna třída o rozměru 7x8 metrů byla v přízemí, druhá třída potom v prvním patře o rozměru 7x7 metrů. V prvním patře byl také byt, kde bydlel řidící učitel Havel Josef s rodinou. V tomto období na škole působil jako podučitel Nešpor Bohumil a dále vypomáhal i pomocný podučitel Příhoda Antonín. V době, kdy se zřizovala druhá třída, byla získána celá tato budova do vlastnictví obce a stala se tak i její určitou dominantou. V období kolem roku 1900, kdy měla obec Jehnědí s osadou Hrádek 750 obyvatel, navštěvovalo zdejší školu v průměru 60 dětí. V pozdější době, to je kolem roku 1935, odcházela většina dětí do měšťanky v Ústí nad Orlicí nebo v Brandýse nad Orlicí. Zde zůstal 1.-5. ročník. Pouze do Ústí nad Orlicí bylo spojení autobusem, jinam se chodilo pěšky.

stara_skola2.jpg, 28kBZ vyprávění pamětníků se dovídáme, že třídy měly obyčejné dřevěné lavice pro několik žáků, lokální topení obstarával školník, osvětlení bylo zajišťováno petrolejovými lampami. Ve třídách byl stupínek s učitelským stolkem, desková tabule a na stěnách obrazy, sloužící jako vyučovací pomůcky. Pro nepozorné, neučící se žáky a opozdilce byla tzv. oslovská lavice. Mezi výchovné prostředky patřila i rákoska a ukazovátko. Rozsah učiva byl menší, kladen byl důraz na čtení, pravopis, počty a též na pracovní vyučování. Pro dívky byly určeny ruční práce, pro chlapce potom práce na školní zahradě. Důraz byl kladen také na náboženství. V dolní třídě se dvakrát v týdnu vyučovalo náboženství římsko-katolické, proto byl v čele třídy kříž. Náboženství evangelické probíhalo v horní třídě. Přestože docházení do školy bylo v této době povinné, bylo možné na požádání rodičů získat pro syna nebo dceru tzv. úlevu za účelem výpomoci doma při zemědělských pracích. Tato úleva se poskytovala až na jeden týden. Vlastní výuka probíhala ve škole, domácích úkolů bylo minimálně, doporučováno bylo čtení vybraných knih. Na školní zahradě se děti učily pěstovat stromky, zeleninu, poznávat život včel a koloběh přírody vůbec. Výlety se konaly do blízkého okolí a byly spojeny s poznáváním přírody. Škola se ve svých záležitostech obracela na místní školní radu, která podléhala Okresní školní radě v Litomyšli. Tak by bylo možné charakterizovat školství v Jehnědí od roku 1890 do roku 1925. Školství se dále rozvíjelo, zlepšovaly se vyučovací podmínky. Již jen elektrifikace obce v roce 1941 znamenala velký převrat ve vyučování.

Od roku 1930 usilovala obec Jehnědí o výstavbu nové školy. V roce 1932 schválil okresní školní výbor v Litomyšli projekt na výstavbu nové školy v Jehnědí. Vlastní realizace výstavby školy byla stále odkládána a tak až v roce 1953 Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí schvaluje příslib, na jehož podkladě dne 20.8.1953 rada Místního národního výboru v Jehnědí projednává podmínky výstavby nové národní školy v Jehnědí a v rámci příprav rozhoduje o demolici stavení č.p. 82, na jehož místě se má stavět škola. V roce 1955 rozhodl Krajský národní výbor postavit v okrese Ústí nad Orlicí novou školu. O stavbu nové školy však vedle obce Jehnědí usilovala také obec Říčky a záleželo na tom, jak rozhodne ONV Ústí nad Orlicí, které obci tuto výstavbu přednostně přidělí. Funkcionáři MNV Jehnědí s tehdejším předsedou Došnajem byli úspěšnější a přesvědčili ONV o nutnosti přidělit výstavbu školy do Jehnědí.

Výstavba školy byla přidělena podniku Pozemní stavby, závodu Vysoké Mýto. Poté, co KNV Pardubice schválil finanční limit v částce 200 000 Kčs, nastal další problém u prováděcího závodu Vysoké Mýto v tom, že neměl dostatečnou kapacitu. Velká rozestavěnost na sebe vázala mechanizaci i pracovníky závodu. Byla obava, že se v tomto roce nezačne stavět a finanční limit propadne, čímž se výstavba zcela ohrozí. Pracovník závodu, jehnědský občan Josef Radimecký, inicioval jednání na ředitelství pozemních staveb v Hradci Králové a na základě příslibu zajištění brigádniků přímo v obci byla tato mimořádná akce schválena. Velká část obyvatelstva v Jehnědí pochybovala, že bude stavba vůbec provedena. Josef Radimecký vzpomíná, že začátky byly velice těžké, byl nedostatek pracovních sil a Pozemní stavby nemohly pracovníky dodat. Mnoho lidí mělo v té době jiné starosti - bylo to období kolektivizace a vzniku JZD. Snaha sehnat brigádníky z Jehnědí ztroskotala - na výzvu se nepřihlásil vůbec nikdo. Po dva měsíce tak na stavbě pracovali pouze čtyři pracovníci a teprve po čtyřech měsících se přihlásila první brigádník - paní Marta Nováková z Jehnědí. Stavba byla ohrožena také nedostatkem kamene. Zde nám pomohl pan Vladimír Bartoš z Brandýsa nad Orlicí, který po delším jednání odprodal přes 100 m3 kamene z kamenného plotu jeho zahrady v Jehnědí č.p. 56. Na stavbě pracovali průměrně 4 zedníci a 3 dělníci (z místních zedníků pan Radimecký a Štusák, z dělníků paní Nováková), z brigádníků pak jeden měsíc Jan Fikejz a 14 dní Stanislav Ehrenberger. Spolupráce občanů nebyla taková, jaká se předpokládala vzhledem k nutnosti stavby nové školy, aby děti nemusely docházet do jiné obce. Při dokončujících pracích se nepovedlo získat ani ženy k umytí dveří a oken (a to za plat 1100 Kčs), i když polovina těchto prací byla brigádnicky provedena. Přes tyto všechny problémy byla stavba dokončena. Slavnostní otevření nové Základní školy v Jehnědí se uskutečnilo 2.září 1956. Výstavba trvala podle plánu 2 roky. Hlavní zásluhu na výstavbě mají po zhodnocení celé akce Pozemní stavby Litomyšl, kde pro stavbu uvolnili místní občany J. Radimeckého a L. Štusáka. Z důvodu malého počtu dětí byla dána do užívání pouze jedna třída školy, mateřská škola měla být uvedena do provozu později, až bude zajištěno vybavení a učitelka. Do bytu v budově školy se nastěhoval ředitel školy pan Chleboun. Mateřská škola byla potom otevřena v roce 1957 s ředitelkou paní Kostomlatskou a s výpomocí paní Kmentové. V tomto roce bylo ve škole 28 dětí a ve školce 22 dětí, o stravování se starala paní Chlebounová.

stara_skola1.jpg, 37kBPřibližně po dobu stavby této školy (v letech 1953 - 1956) byla původní škola v Jehnědí č.p. 62 uzavřena jako nevyhovující a jehnědské děti tak dojížděly a docházely do jednotřídní Národní školy v Hrádku. Přípustnost stavby byla dána výměrem okresního národního výboru v Ústí nad Orlicí ze dne 23. srpna 1954. Stavba mateřské a jednotřídní národní školy byla protokolárně převzata investorem dne 17. srpna 1956 a na základě místního kolaudačního šetření dne 8. ledna 1957 bylo povolení k užívání uděleno dne 5. března 1957. Zajímavostí je, že stavba nebyla zapsána do katastru nemovitostí, což se podařilo zjistit a napravit až v roce 2004.

V roce 1965 bylo dokončeno dětské koupaliště před školou. Slavnostní otevření bylo 1.června na Den dětí. Okolí bylo osázeno keři a oploceno. V následujících přibližně deseti letech byl osázen stromy a keři celý areál před školou, chlouba obce. Od 1.června 1966 byla po různých problémech otevřena druhá třída. Celkem se ve tedy dvou třídách vyučovalo 5 ročníků. Tento stav trvá pouze s jednoročním přerušením v roce 1989 až do současné doby. V roce 1968 byla provedena generální oprava kotle, v roce 1974 byly potom natřeny v celé budově okna a dveře. Asfaltová cesta ke škole byla vybudována roku 1977 a v roce 1985 bylo opraveno koupaliště před školou. Po rekonstrukci elektrických rozvodů v budově školy v roce 1988 a 1989 se konečně skončilo s vytápěním školy kotlem na uhlí, který byl již delší dobu v havarijním stavu. Od této doby je tedy škola vytápěna elektřinou pomocí akumulačních kamen a odpadly tak neustálé problémy se zajištěním topení.

Po přestavbě vytápění budovy na akumulační kamna byly sklepy budovy částečně nevyužity. To se změnilo při opravě budovy školy v letech 1995 a 1996. Sklep byl přebudován na víceúčelové prostory. Zároveň byly opraveny okapy, zbourány nepotřebné komíny a rozvod kanalizace. Vzhled budovy se ale nejvíce změnil přebudováním vstupu do školy se zastřešením, výměnou oken a novou, živější fasádou.

Perličky z našich školních kronik

Úroveň docházky:
září 1888: Návštěva poněkud slabá
říjen 1888: Návštěva po písemném napomenutí rodičů se znamenitě zlepšila.
listopad 1888: Návštěva dobrá, takže nemusí býti trestání nedbalých rodičů použito.

1969-1970
Na škole vzpomenuto 53. výročí VŘSR, 300 let J. Á. Komenského, 25 let od skončení 2. světové války. O vánocích uspořádána besídka žactva s nadílkou. Žactvo navštívilo dílny JZD v Novém Jiří a závod ČKD v Chocni. V Chocni si prohlédlo i městské Orlické muzeum. 15.června uspořádán výlet do Litomyšle, na Růžový palouček, do Nových Hradů a na Toulovcovy Maštale. Zdravotní stav žactva až na 3 případy onemocnění neštovicemi je dobrý. Žactvo dvakrát prohlédnuto lékařem a ošetřen chrup.

1976-1977
V měsíci srpnu 1976 byl vyasfaltován chodník od silnice až ke škole. Stejně tak bylo navíc upraveno prostranství před školou, aby bylo ulehčeno skládání uhlí do sklepa. Žáci užívají tento prostor v době mokra za cvičiště. Nerovný povrch chodníku byl zdrojem možných pádů a zranění dětí, zvláště z MŠ. Toto nebezpečí je po úpravě téměř odstraněno. Že se zlepšil celkový vzhled školy a čistota, je samozřejmé. Podle názoru ředitele školy je ale škoda, že provádějící podnik nedal silnější vrstvu asfaltu, aby se tak zabránilo prorůstání rostlin.

Školní rok 1977 - 1978
Neomluvené hodiny na škole nebyly. Zdravotní stav žáků byl skoro normální, u učitelů velmi dobrý. Epidemické nemoci se neobjevily, jen samé nachlazení. Ředitel školy nevynechal nic, učitelka 1. tř. jen dva dny. Pro špatné povětrnostní a botanické podmínky sběr bylin na škole vázne a vykazuje slabé výsledky. Náhradou se škola zaměřila na sběr pomerančové kůry, které bylo odesláno 41 kg.

Školní rok 1979 - 1980
Po dlouhém a obtížném hledání mezi občany převzal funkci topiče školy Zdeněk Macek a to jako druhé zaměstnání. Ráno zatopí a odjede do práce. Během dne přikládá jeho manželka (která je poštovní doručovatelkou), nebo případně kuchařky či ředitel školy.

Školní rok 1981 - 1982
Při zápisu dětí do 1. ročníku pro příští školní rok bylo nově zapsáno 20 prvňáčků. Je to nejvyšší počet za poslední léta. Tím asi populační vlna u nás vrcholí. Dne 22.5. sehráli pionýři v sokolovně pro širší obecenstvo divadelní pohádku Popelka. Výprava a výkon malých herců byly zdařilé. Od vedoucích PO Eva Fakové a Evy Javůrkové si vyžádala tato akce dosti času a značného vypětí.

Školní rok 1987 - 1988
Všichni žáci (33) jsou národnosti české, mají zaměstnanou matku a stravovali se ve školní jídelně. Do 30.9. uklízela ve škole paní Iveta Šedová. Po jejím odchodu nastoupila na toto místo paní Stanislava Fikejzová z Jehnědí. Funkci topiče vykonával opět Zdeněk Macek. Jeho zásluhou byla škola i za stávající havarijní situace kotle vytápěna na přijatelnou míru. Škola dosáhla opět velmi dobrých výsledků ve veřejně prospěšné činnosti. Nejvíce léčivých bylin nasbíral Michal Přívratský, odpadových surovin rovněž Michal Přívratský.