Z historie obce Jehnědí

První dochovaná zmínka o obci je z roku 1292. V dávné historii byla střediskem všech okolních obcí. Ve znaku má obec samozřejmě malé jehně.

Z historie názvu obce

Jméno naší vsi dal podle historiků převládající lesní porost, tak jak to bylo běžné u mnoha vsí vzniklých ve 12. až 14. století. V tomto případě bílý topol, staročesky nazývaný jahněda. Jahnedie potom znamenalo místo, kde tyto stromy rostly. Spojování názvu vsi se slovem jehně nemá sice historické opodstatnění, ale lidový výklad se v pozdější době uplatňuje i ve znaku obce. Obecně se traduje, že se obec nacházela u významné obchodní stezky, kde podle lidového vyprávění z povozu vypadlo malé jehně, přepravované na trh. Další verze vychází z údajně dobrých podmínek a výsledku chovů jehňat v obci.

Znak a další symboly obce

 
znak   skutečný prapor obce

Znak obce Jehnědí je sestaven z bledě modrého pole ve štítě s obvodem lemovaným blankytně modrou linkou. V dolní části štítu jsou dvě obloukově členěné výseče v zelené barvě, připomínající členitý terén obce. V prostoru štítu je umístěno ve zlatém provedení jehně s hlavou v levé části štítu stočenou do pravé části štítu. Přední levá nožka jehněte přidržuje červenobílý praporec, znázorňující zemskou sounáležitost.

Nejstarší známá pečeť je Rychtářská pečeť, písemně doložená z roku 1714. Má osmihranný tvar. Obsahuje vpravo kráčejícího českého lva s halapartnou v tlapách a nad ním majuskulní písmena M D.

Další pečeť pochází z roku 1833. Je kruhového tvaru s nápisem OBEC GEHNEDI. Uprostřed pečetě je jehně s hlavou v levé části pečeti, nesoucí korouhev s křížkem. V dolní části pečetě jsou přeloženy větvičky. Po roce 1918 se na některých dokladech z Obecního úřadu objevují razítka kruhového tvaru s nápisem OBEC JEHNĚDÍ a uprostřed je jehně (beránek).

Z dějin Jehnědí

Nabízíme vám pohled na dějinný vývoj obce Jehnědí z pohledu prostých občanů, jako byl písmák, ponocný Pavlíček.

V kterém roce bylo založeno Jehnědí není známo, ale je jisté, že naše obec má trvání aspoň dobře 800 let. Jak lidová pověst vypráví, jmenovala se naše obec Černá ves, kol dokola byly samé lesy, v nichž mívali páni vlci své pelechy a byly postrachem lidem jdoucím v noci lesem. Proto vždy nosívali otýpku s loučí pod pažím a v lese zapálili hrst loučí a točili rukou kolem sebe, toho se vlci báli a utekli do skrýší. Lidé vykopali hluboké jámy, přikryli chvojí, doprostřed dali nějaké vnadidlo, vlci běželi po chvojí až spadli do příkré jámy, kdež už byli ubiti. Dosud jsou vlčí jámy ve zdejších okolních lesích.

Jaký život vedli ti naši dávní předkové, jak na ně působila veliká doba Husova a doba slavné Jednoty Českých Bratří a pak nešťastné Bělohorské tragedie, nejsou zápisky, žádný nedbal, aby nějakou písemnou památku po sobě nechal. Činím já nyní sám. Napíši aspoň dle profesora Tomíčka z Litomyšle. Zmíněný pan Tomíček jest vrchním pokladníkem v Litomyšli. Kde nasbíral vědomosti o Jehnědí, nevím. Ale Jehnědí je samotné v celé naší republice. V Píseckém kraji je obec Jehnědno a osada Na Jehnědsku.

Pokud jde o název obce Jehnědí, má se za to, že jednou jel forman po Černé vsi a přejel malou ovečku a poté křičel: jehně – di, jehně – di, ale jehně bylo mrtvé. Křikem formana se tento název ujal a namísto Černá ves se užíval název Jehnědí.

První písemná zvěst o Jehnědí jest z roku 1292. Tehdy určil král Václav II. pro nově založený klášter ve Zbraslavi krajinu kolem řeky Orlice u Ústí, České Třebové, Chocně a Sloupnice. Krajina to byla tehdy již úplně zalidněná. Osazení stalo se ve druhé půlce XII. století. Již v roce 1199 stojí tu kostel Svatý Jiří ve Lhotě prostřední, čili nyní ve Svatém Jiří. Osazení hlavní dělo se od Kojaty z rodu pánů Hrabšiců. Kojata byl asi vojenským velitelem Trstenické stezky. Roku 1226 odkázal svým osobním a krevním přátelům svůj podíl na kolonizaci královského lesa u poříčí Orlice. Roku 1292 byl v Jehnědí ústřední královský dvůr, ku kterému patřily správou a hospodářstvím osady: Jehnědí, Kosořín, Loučky, Záleš, Džbánov, Oucmanice, Jiří, Štítka (zaniklá ves), Sudislav, Voděrady, Vlčkov, Sloupnice Dolní, Sloupnice Horní, Šůrová (zaniklá ves v místě Šuráňkova kopce). Bylo tedy Jehnědí v roce 1292 jakýmsi okresním městem čtrnácti královských osad. Hospodářství a správu lidu obstarával královský vladař. Bylo tehdy Jehnědí znamenitou osadou, hlavou okresu.

Klášter Zbraslavský však dlouho nepodržel jehnědské královské panství. Již v roku 1297 král Václav II. odebral klášteru Zbraslavskému panství Jehnědské a dal klášteru krajinu Lanškrounskou, o tom byla sepsána listina v roce 1304. Jehnědí vyměnil Václav II. s Vítkem ze Švábnic za krajinu Úpskou, ve které chtěl král Václav II. založit město nazvané Trutnov.

Vítek ze Švábenic byl též rodu Hrabšiců a asi velitelem Kladské stezky, a Úpská krajina jeho podílem na kolonizaci. Vítek ze Švábenic měl asi v majetku díl nynějších Heřmanic a tvrzí na Plchově kopci. Držel ji asi od předků svých z rodu Hrabšiců. Roku 1226 jest znám Svatoslav z Heřmanic, roku 1263 Oldřich z Heřmanic. Vítek ze Švábenic přeložil sídlo své ke kostelu do Heřmanic, které rozšířil o díl obce za potokem okolo kostela. Část u kostela, zvaná Heřmanice, část za potokem Švábenice. V roce 1297 byla ves spojena pod jedním jménem Heřmanice. Panství Švábenických netrvalo dlouho. Vítek ze Švábenic veliké jmění promarnil a již roku 1314 byl na mizině.

Pro Jehnědí rok 1297 znamenal mnoho. Vedoucí místo v krajině a veškerý význam se převedl do Heřmanic a Jehnědí od té doby upadlo na obyčejnou ves. Vítek držel velké dvořanstvo. Jednotlivým dvořanům dával za služby celé osady. Takovými dvořany byl Tvořimír z Chotěšin, Havlík z Kéblova (Džbánova). Dalšími dvořany Vítka ze Švábenic byl Havel ze Džbánova, Mikuláš z Koldic, Pešek z Hemže. Také ze dvora Jehnědského je Zemanské sídlo. Jehnědí stávalo se sídlem a majetkem zemana, ale středověká tvrz vystavěná nebyla, stačil zemanu opevněný dvůr. Václav z Jehnědí držel dvůr se čtrnácti selskými statky asi v roce 1404. Rod Václava z Jehnědí vymřel v roce 1437.

Další držitelé, Václav a Přibík, bratři z Jehnědí, prodali v roce 1471 všechno, co drželi, totiž některé selské dvory ve Sloupnici, ves pustou zvanou Štítka, pustiny na Hrádku a selské dvory v Jehnědí a ve Džbánově, to vše prodali výše jmenovaní bratři městu Litomyšli. Za dob poddanství od roku 1471 do roku 1848 patřilo Jehnědí městu Litomyšli robotou celkem 377 roků.

Nalézám, že v roce 1626 mělo město Litomyšl příjem od ouroků pololetního ze vsi Jehnědí a platili 13 kop, 41 grošů 6 denárů. Mimo to nechává se rychtářovi za jeho práci 20 grošů. Jednou v roce při vánocích z těchto věcí se odvádí do důchodu městského z obce Jehnědí:
z jednoho kusu pole 16 grošů, z paseky 24 grošů, z louky a pusté stráně 20 grošů, z humence nad Štítkami 10 grošů, z humence nad Horou 16 grošů, ze dvou studínek 4 groše.
Z hájemství Jehnědského utržilo se za dříví 4 kopy, 45 grošů.

Jehnědský písmák, ponocný František Pavlíček

Při procházce lesem ve Štítkách je nedaleko cesty nenápadný kamenný pomníček, který zhotovil a na toto místo umístil Josef Totůšek starší z Jehnědí č. p. 35. Pomníček je umístěn v místě, kde byl nalezen ponocný František Pavlíček již mrtev se svým věrným psíkem. Do lesa se vypravil s trakařem, aby si opatřil klest na topení, ale byla to již jeho cesta poslední. Pohřeb ponocnému Františkovi Pavlíčkovi vypravili Hasiči a Sokolové ze sokolovny.

11. března 1938 zemřel v požehnaném věku písmák, novinář a ponocný František Pavlíček, který byl posledním ponocným v Jehnědí. Dle pamětníků tuto službu vykonával poctivě, dle podmínek tehdejší doby. Vedle toho sháněl materiály pro kroniku, ale jen málo se z jeho tvorby zachovalo.

Ponocný Pavlíček bydlel v č. p. 85, původně to byla dřevěná chaloupka došky a mechem pokrytá, místem situovaná na dnešní podmínky přes silnici naproti stávajícímu č. p. 85 – V. Dlouhý. Když v roce 1931 vystavěl F. Sýkora domek, dřevěné stavení se zbouralo a ponocný bydlel ve světničce u Sýkorů. Na památku pomocnému Pavlíčkovi stojí ve středu obce od roku 2008 pomníček.

Kamenný obelisk

Pryč je ta doba, kdy si děti za dlouhých zimních večerů v malebných vesnických chalupách sedali tiše na peci a netrpělivě čekaly, až se tetičky z okolí sejdou u dračky nebo kolovratů a usednou ke své večerní práci. A začalo vyprávění starých bájí, pověstí a pohádek, které se tradovaly z pokolení na pokolení. Lidovou pověst lidé milovali pro svou prostotu, vždyť většinou charakterizuje lidské vztahy a lidské hodnoty, snaží se odpovědět na otázky života i smrti, chce vysvětlit dobro i zlo. Fantazie zde nemá hranic. Při budování chodníku od horní autobusové zastávka k Hasičské zbrojnici se také upravil prostor kolem kamenného obelisku a pro celou řadu občanů, kteří dříve tento pomníček nevnímali, vznikl a prostor pro dohady a hledání historické podstaty. V pradávných dobách se rozkládal od zemských hranic až po Choceň prales. Podle ústního podání vedla tímto pomezním hvozdem obchodní stezka, po které hnávali kupci své soumary s nákladem. Stezkou se jezdívalo od Kostelce libchavským lesem, přes Hřívu, Starou cestu, Hájema, Lužticí na Luh, mimo Radhošť, Peršíkem vzhůru k Jehnědí, Vračovicům a do Vysokého Mýta. Po této stezce také putovali věrozvěstové Cyril a Metoděj. Na své apoštolské cestě z Moravy obraceli pohanské obyvatelstvo obcí na křesťanskou víru. Na místě pohanských oltářů zůstal symbol, kamenný obelisk z pohanského oltáře na důkaz obrácení obyvatelstva na křesťanskou víru.